February 2013

plain white t's hey there delilah

24. february 2013 at 17:15 | yuu.
takovy to super pocasicko, kdy nevite , co mate delat a mtáe chmurnou náladu.
zítra to zase začne , skončí to nedělí a potom znovu a znovu .
kk cemu má vlastně zivot smysl
auta ktery projiízde
život je vlastne takoy super dobrodruzo kde cekate na smrt
zabava

Daniel Powter-Bad day

24. february 2013 at 17:05 | yuu. |  music.
ten moment, kdy narazíte na vaši písničku.
...
nebo spíš, na vaši bývalou písničku.
chci léto

13/2/21

21. february 2013 at 18:25 | yuu. |  memories.
welcome to reality.
ruku v ruce, pojďme žít v iluzích.ty a já.žijme, jako kdyby ani jeden z nás se neměl jednoho dne vydat jinou cestou, žijme, jako bychom měli žít spolu navždy.zapomeňme na naše spory, zapomeňme na tu bolest, která bude pomalu ustupovat do ústraní.vychutnávejme si naše společné okamžiky, okamžiky, které už nikdy nebudou.neplýtvejme časem, který je tak drahocený, přece víš, že tahle pohádka nebude trvat věčně.
a tak pomalu ode mě odtrhni city, přestřihni tu neviditelnou červenou nit, která nás drží pohromadě, tu nit, které říkáme "láska".zapomeň, zapomeň na všechny chvíle se mnou, na zážitky, které jsme spolu prožili i na tu bolest, kterou jsme si způsobili.v životě nedokážeš milovat pouze jednu osobu.rok za rokem budou do našeho života vstupovat jiní-noví lidé, kteří nás budou rozesmívat a my je postupem času začneme milovat.naneštěstí, oni nám neoplatí stejné city.
život je dlouhý, pro ty, kteří ho neumí žít.my neumíme žít život.pro nás je to utrpení, bolest a zrada, kam se jenom podíváme.a i když jsme tak stejní, stále si nevěříme.oba dva víme, jak moc to bolí někoho ztratit.já vím, že ty jsi já a já jsem ty, vím, že nechceš způsobovat stejnou bolest, jakou ti způsobili druzí.
a tak ti znovu promlouvám do duše, pomalu na mě zapomeň, odpoutej se ode mě, protože já se pomalu chystám na tebe zapomenout, protože vím, že my dva.. nikdy.. nikdy spolu nebudeme navždy.
naposled.. Ti chci vzkázat, že Tě miluji.
vím, že jsou to planá slova...
ale.. nikdy na Tebe nezapomenu, nechci na Tebe zapomenout, protože Tě tolik miluji ...

everyday life

18. february 2013 at 17:56 | yuu. |  memories.
měla jsem pocit, jako kdybych se dlaní dotýkala zářivých hvězd.jsou tak blízko a zároveň tak daleko.představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych mohla mít ustlané peřiny na nadýchaném bílém mraku.každý den bych usínala pod konejšivým svitem měsíce, který by svítil na cestu zatoulaným kočkám,.. který by svítil na cestu po kterou bych se mohla vidat, na cestu, a která by mě vyvedla z toho temného kruhu bloudění.

fajn, chvilka něčeho, čemu říkám poezie skončila.no, ona to vlastně vůbec není poezie..
pokud jsem aspoň trochu v pořádku (myslím tím můj mozek) , tak by tento týden měl být předposlední v únoru.no hurá, zima mě štve, březen nebude o nic lepší, ale snad budu moct doufat, že se koncem března oteplí.
vlastně, nikdy jsem se netěšila na svoje narozeniny, které slavím skoro koncem dubna, ale pomyšlení na to, že minulý rok bylo přes 20°C ... mmm , to se mi opravdu páčí :D a když už jsme u těch narozenin, tak se na ně fucking těším. :-D nevím jak je oslavím, jen doufám, že rodiče vypadnou z brna.dobře, dobře.kecám, nějakou tu představu o mých narozeninách mám, nemyslím tu rodičovskou, oslava někde v restauraci s jídlem, na který čekáte hodinu a nakonec je hnusný a nesníte ho celý, protože je ho jak natotoooo ... :D pokud víte, co myslím, ale tu svoji vlastní a budu jenom tajně doufat, že prostě vyjde.a když né, tak .. tak budu přemlouvat své rodiče, aby mě pustili na fenál.( takovej klub:D )
,....
zajímalo by mě, jestli někdy napíšu článek, který se bude točit kolem jedné věci.toho se asi nedožiju a vy asi taky ne.:D:D:D
zítra se jde do divadla ( na cantervillské strašidlo, Oscar Wilde prostě božsky psal. ) od 3. - 5. hodiny.takže zítra jenom matika, hudebka a biochemický praktiky.celkem jsem se na tenhle týden těšila, protože mi nějaký idiot ( v tomhle případě já ) vnuknul do hlavy, že se nic nepíše.pro moje štěstí ( které vlastně neexistuje od roku X ) jsem se dozvěděla, že ve středu budu zkoušená z dějepisu ( po půl roce jsme konečně přišli na systém každohodinového zkoušení dějepisáře ) a zároveň se ještě ve středu píše biologie.ve čtvrtek matematika a fyzika a nakonec v pátek dějepis.dožiju já se někdy týdne, kdy se nebude psát jediná písemka?předpokládám, že ne.
,....
jinak téma na dostatečně silné nervy - a to moje nálada.
nakonec si nchávám to nejlepší, moje srdeční výlevy.okay, skoro žádný tu nejsou, i když se cítím tak napůl zrazená a zklamaná.taky se začínám (opět) trochu (víc) zamýšlet nad mojí situací (kdo proboha vymyslel city? já vím, že si na ně pořád musím stěžovat, ale já nic jiného kromě stěžování neumím) a mými city.nebo spíš se zabývám jeho city ke mně.achjo.irituje mě to.jsem nejistá.strašně mě to štve.
,,,,,
když se to tak vezme, tak jsem pořád to malé ustrašené děcko, co se bojí zlomenýho srdce a bojí se důvěřovat ostatním.děsí mě, že za poslední půlrok jsem se dost otevřela ostatním lidem.uhm ._.
tak žijte s vědomím, že máte skvělej život narozdíl od jiných lidí, já bych měla taky.jenže ... jenže to, co mám mi prostě nestačí.ne, nestačí mi to, chci víc.jsem strašná.
chtít můžu.
* důležité povzdychnutí *
a důvod, proč píšu sem na blog je ten, že se mi nechce odhlašovat a přihlašovat na ten druhý blog.uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.