Den Desátý.

22. march 2013 at 22:08 | yuu. |  memories.
Den desátý, jedna zpověď.

Dámy a pánové, je to tam !
nadešel dlouhoočekávaný den desátý ( na který jsem se neskutečně těšila, jelikož miluju mluvení o sobě.)

Chtěla bych vyprávět o zásadním člověku, díky kterýmu jsem taková, jaká jsem.Díky lidem, kteří mi otevřeli oči a seznámili mě s krutou realitou a pravou tváří všech ( ? ) lidí.

Stalo se to na přelomu roku 09/10.
pár let zpátky, to se musí uznat, ale já to mám stále v hlavě.Gympl.Jo, dostala jsem se tam, i když mi nikdo ze základky nedával naděje, žádnej učitel ani kámoš mi nevěřil, že bych se tam dostala (nakonec jsem jim vytřela zrak, těm náckům.) Opustit třídu, ve který jsem bya zabydlená?Celých 5 let?A kde jsem poznala svoji "první lásku"?Celkem hard.Překousla jsem to.
Novej kolektiv na gymplu byl skvělej, první kamarádka?Ailee, holka, která mě přivedla k blogaření.Nejlepší kámoška -prima,sekunda- ... učitelé?Otravní, jako všichni, kteří mě nenechají kreslit si v hodinách ("Ty nedáváš pozor?Víš, co jsem říkala?Podívejte se, co si kreslí !" a nebyly to sprosťárny!).
Já to zvládla.Bejvalá třída?Ne.Nakonec jsem se změnila, nebyla jsem pro ně dost dobrá a oni už se semnou nechtěli bavit.A najednou tu byly pomluvy.Ukázala svoji pravou osobnost.Zkažená jako u všech ostatních.Ne, měla bych spíš děkovat, díky tomuto jsem si uvědomila, jací lidi existujou.

Červen 2010
Uplynulo pár měsíců a já byla pořád zamilovaná do toho kluka ze základky (muhahah, nebyl ničím vyjímečný, nikdy jsem si ho nevšímala, až když mě ve 4.třídě přesadila do lavice za ním učitelka, protože moc mluvím.), kterému budeme říkat.. jeho křestním jménem Ondra.Pamatuju si, jak jsem chodila k tomu stupidnímu fotbalovýmu hřišti, abych ho vůbec viděla, každý odpoledne po škole jsem tam prostě musela jít.Jojo, všímal si mě.(BTW, jeden důležitý detail, předtím jsme spolu byli 5 měsíců[červen-říjen 2009 :D, dětská láska, co chcete.]) Ještě do teď si pamatuju tu euforii, když jsem si s ním každý večer psala, byla to šílený.Červen.Červenec.Kvůli němu jsem šla do kina 2x na ten samej film.Pozval mě.(Ach ty hádky, kdo zaplatí lístek :D:D) Bylo to skvělý.Seděli jsme vedle páru, kterej se pořád líbal a my dva nevěděli, co dělat.Ne, nechytili jsme se za ruce, nic, prostě jako kámoši.Uběhly 2 týdny od začátku prázdnin a já jela do Chorvatska na týden.Když jsem se vrátila, o další 2 dny později jsme já,Ailee,Dan ( Aileenin kluk, můj kámoš ze základky,Ondrův nejlepší kámoš ) a Ondra jsme šli do čajky.Tam, u Villy Doris v parku.Nepamatuju si, co se dělo, jenom vím, že se tam Dan a Ailee líbali a my jsme se tomu smáli a pošťuchovali je.Já potom Ondrovi usnula na klíně.Když jsme se loučili, Dan šel doprovodit Ailee domů a Ondra mě.Už jsme byli u baráku, když najednou řekl ,,Víš, jak si se mě ptala na tu otázku?Tak odpovídám ano." , samozřejmě, že si pamatuju tu otázku, kterou jsem mu položila před měsícem.,,Nechceš se mnou být?".Nakonec jsme se dali 11.8. v 17:43 (a doprdele, nevím, jak si to pamatuju :D) dohromady.
Netrvalo to dlouho, 9.9. jsme se rozešli.Teda já s ním v hysterickým záchvatu pláči přes mobil.Celkem mě to vzalo, podvedl mě s jinou holkou, kterou neznal ani jeden pitomej týden.A bylo mu fuk, jak se cítím.Neomluvil se za to.Když mu Dan položil otázku, jestli já nebo Michala, odpověděl "obě." Sorry, nejsem náhradnice za nikoho.So die, bitch.Byla jsem z toho celkem zničená (jak zabít další půlrok zkurvenou depresí.) až jsem se nakonec začala řezat.Nebylo to jenom tohle, nebylo to kvůli Ondrovi, ale kvůli Ailee, která mě nedokázala pochopit.Kvůli děckám ze základky, kvůli škole.Matka nevěděla, co dělat.Dostala jsem antidepresiva (který vlastně beru do teď, jenom v silnější verzi.)
Postupně jsem se uzavřela do sebe, už jsem nechtěla nikomu věřit.Lidi, o kterých jsem si myslela, že je znám (celých 7 let!) se proti mě otočili.Kluka, kterýho jsem milovala skoro 4 roky mi zlomil srdce.(Pamatuju si, že po tom rozchodu se můj úplně první blog změnil v naprosto depresivní doupě-z čehož vznikl blog last-with-you ~ naposledy s tebou.) Kámoška, který jsem věřila, se na mě vykašlala.What am I gonna do? Nic, prostě jsem se do sebe uzavřela.Vyspěla jsem.
Silly girl. Zahozená část života. I was so jejune.
BUT.
potkala jsem někoho, komu jsem se dokázala otevřít, někoho, kdo mě chápal a věděl, co je to za bolest, když je sám.Naučil mě, že o bolest se musí rozdělit, protože ve dvou se líp táhne.Někdo,kdo mi ukázal, jaký to je, když ho někdo doopravdy miluje.Díky, Honzí.
Jsem sama sebou.Nechci bejt už uzavřená troska plná depresiva.

the end of "Project 10 days"
 


Comments

1 yawn yawn | Web | 23. march 2013 at 9:14 | React

Fotky moře jsou nejlepší! :D Já je chci vidět :)

2 wnya wnya | Web | 23. march 2013 at 9:16 | React

Jsem ráda, že jsi s honzou a jsi šťastná. :) snad spolu budete ještě dlouho ^^
Škoda, že jsme se tenkrát neznaly...
Ten kluk je fakt kretén, snad bude ve čtyřiceti svobodnej, bez práce a zajede ho autobus. -.-"

3 Machiina Machiina | Web | 23. march 2013 at 13:28 | React

Zajímavý příběh,jak vidím,každý má svůj životní příběh..akorát já o něm moc nerada mluvím..

4 Machiina Machiina | Web | 23. march 2013 at 15:32 | React

Taky jsem srovnaná,ale není to zrovna nic tak úchvatnýho a krásnýho,že bych to musela všem říct,ví to vážně jen pár lidí a doufám,že to tak i zůstane..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.