May 2013

13/5/30

30. may 2013 at 23:18 | yuu. |  memories.
po dnešním výsledku srovnávacích celostátních zkoušek z matematiky (66,87% a 24 ne-li méně), mohu prohlásit, že si můj mozek vzal předčasnou dovolenou, z čehož vyplývá, že nejsem schopná uklohnit jeden článek na blog. -> je toho hodně, nevím jak to dát dohromady.
tímto úvodem vás chci varovat, že celkově tenhle článek bude plný nezáživných a nudných keců. (city ze mě vyprchaly, cítím se .. nijaká.)
1.květen, máj, jsem strávila s Hanym.musím podotknout, že jeho alergická reakce na pyl je neskutečně roztomilá:D já vím, jsem sadistka, co mu strkala pampelišky do nosu.
o týden (8.5.) později se setkávám s yawn, roční známost z blogu!!! :D co bych vám o ní mohla povídat, je fakt milá holka, taky jsem zjistila, že ráda fotí.z našeho rozhovoru bych řekla, .. no asi nic, nějak moc to nespracovávám, každopádně jsme skoro nemluvily (měla jsem pocit, že ji strašně zdržuju a že už chce jít domů :D), ale jenom fotily.narozdíl od nepříjemných 'tich', tohle ticho bylo příjemné.když si s tím druhým rozumíte i beze slov.v našem případě focení.
" i když nemluví stejným jazykem,dokážou si rozumět hudbou "
18.5. jsem se viděla s Hanym, pekli jsme spolu.. bůhvícotobylo.byl to příjemný den.
25.5.-26.5. jsem jela za Hanym, poprvé, tak daleko bez vědomí rodičů, a abych byla upřímná, nijak mě nežralo/nežere, že jsem rodičům lhala, vlastně mi to bylo šumák, kdyby by přišli na to, že jsem na druhý straně republiky, totiž, ono to stálo za to.usínat v jeho náručí, hladit ho po tváři (znáte zákon akce a reakce? akce - pohlazení po tváři, reakce - okamžité podrbání na tváři,a to spal!!:DD*) a zakrývat ho dekou, ze které se hned vymotal a spal dál.viděla jsem gympl, kam chodí, i tesco, kde si kupuje sirky, řeku Ohře, zámek, park a hlavně místo, kde bydlí a spí ^^ byl to nádherný víkend.chtěla bych si ho zopakovat.mám pocit, jako kdyby to byl ten nejlepší víkend v mém životě - a to jakože byl.
achjo, mám pocit, že už tu začínají být nezajímavý žvásty :D
myšlenkama se občas vracím k minulému roku, létu, kdy jsem propadala c-walku.znovu jsem zjistila, že mě uklidňuje.chybí mi srpen 2012, bylo to vážně fajn bejt v Ově :))
novinka, stará novinka, stále mě štvou lidi, který mám ráda.vlastně ani nevím, jestli je mám ráda, rozhovor s nimi se mi zdá o ničem, o nezajímavých věcech, skoro nepotřebných k životu, ve smyslu
"proč Aurora má tak dobrej šatník ? .... co si mám vzít na sebe? sáčko? ale to nechám jako minule v šatně, protože bych v něm vypadal divně, ale no co, vezmu si ho .... je to tvoje vina, že sis vzala můj deštník [ano, moje vina, že ten svůj dal na ten můj a já to nerozpoznala, jelikož jsou naprosto identický.. jenom jeho je zničenej]"
když si to tak čtu, tak celej ten rozhovor s nima je o ničem, o naprostých kravinách, který mě nezajímají.povrchní, hloupý a sobecký kecy o oblečení, o drbání a shazování ostatních lidí.jsem z nich podrážděná.jeden dělá nejchytřejšího na světě, přitom podvádí, druhá řeší oblečení, vzhled, oblečení, vzhled, oblečení.
pokud ještě tenhle rok neskončím v blázinci, tak budu děkovat buddhovi.a vlastně, co mi je po tom jak se chovají.možná bych to měla respektovat.počkat, oni vlastně nerespektují mé chování á la jsem k vám upřímná a říkám vám, že jste se změnili a řešíte samý sračky.
tak jo, já jsem sobecká no, nedokážu se bavit o takových tématech, protože mě prostě nezajímají.strašný hřích, měli by mě za to upálit.
a teď se vrátí k hlavnímu tématu.
přišla na mě nálada, kterou jsem si přála poslední půlrok = je mi všechno jedno.
city se nějak ustálily a poodstoupily do ústranní a ze tmy vyšlo mé temné já, kterému je jedno, co se stane.
... protože se toho hodně zvrtlo a když si člověk uvědomí, že je to naprosto v ***i a už to nedokáže zachránit, tak ... nedokážu domyslet větu. - tak se přestává snažit a ztrácí naději.já jsem ve fázi " ztratila jsem vůli žít, kdyby mě teď chtěli zabít, tak by mi to bylo šumák "

shrnutí :
tenhle měsíc je/byl divnej
zjistila jsem, že osoby, o kterých jsem si myslela, že mám ráda, tak nemám. ( díky tomu jsem si poprvé vyzkoušela pálení fotek. )
potkala jsem Alexí - musím si nechat vyvolat fotky :3
byla jsem u Hanyho ^^

příští článek snad bude o něco lepší, myšlenky snad budou srovnanější a má citová stránka se probudí.
slibuju, že bude depresivní . :3

týden depresivních narozenin

13. may 2013 at 0:32 | yuu. |  memories.
zrovna jsem si vzpomněla na narozeniny
ten týden byl vážně strašnej.
samý depky, nic dobrýho
pak byly moje narozeniny a zároveň otaku sraz.
takhle dlouho jsem se nenasmála.
pak jsem je musela trávit s někým,kvůli komu sem měla depku.
tím moje přednarozeninová oslava byla zničena.nechtěla jsem tam s nima být.
nechápali mě a stále nechápou.
čím dříve nebo později, začneme nenávidět vše, co jsme milovali.
proč?
protože to bylo moc perfektní.
20.4.2013, yuu. slavila narozeniny
nevím proč jsem vytáhla toto téma.
8.5.2013, yuu se setkává s yawn. <3
- bude rozvedeno 18.5.2013

faith

6. may 2013 at 23:43 | yuu. |  memories.
promiň Lexii :D* články začnou vycházet až 8.5.13

uvědomovala jsem si to už dřív, ale tolik? tolik zase ne.
myslím tím moji neschopnost.párkrát už se to potvrdilo a já tomu nechtěla věřit, ale asi budu muset.jsem nechopná.nic nedokážu a na nic nemám talent a opravdu mě to někdy dost zamrzí.žádný talent ve sportu,ve škole,kreslení,hudba, nic.zkoušela jsem snad všechno, o čem jsem si myslela, že mi jde, ale postupem času jsem zjistila, že to není pravda.nic mi nejde.nedokážu ani rozveselit.jsem k ničemu, ale to není novinka.
/další super optimistický článek hele :-D /
jednoho dne bych chtěla být někomu užitečná.
být v něčem dobrá.
nechci být nejlepší, jenom mě štve, že když s něčím začnu, ostatní taky a pak jsou lepší než já.
nemůžou za to.
to jenom já jsem neschopná a nic nedokážu.
zamrzí to.
moc jsem o tom nepřemýšlela, furt lepší než kdysi dávno články o smrti :D:D:D
děsím se sama sebe.chtěla bych se vidět v očích ostatních.chtěla bych vědět jaká jsem.
-depresivní část :D
a k čemu tu vlastně ještě jsem, když nedokážu nikomu pomoc a jsem navíc? v podstatě mě nikdo nepotřebuje a kdybych zmizela, tak by se nic nestalo.
a nejhorší na tom je, že je to pravda.
hodněkrát jsem nad tím uvažovala, poslední dobou k tomu mám větší sklony.
ale zatím to nedokážu a jediný, co mě tu drží je to, čemu se říká 'naděje'. pořád věřím, že někde v tom tunelu bude to světlo.
a má vůbec cenu doufat v lepší zítřky?