August 2013

13/8/16

17. august 2013 at 0:41 | yuu. |  memories.
někdy je lepší neodmítat pomoc druhých, protože příště tu třeba nikdo nebude, aby ti nabídl pomocnou ruku.:)
cheers guys,
nevím jak se mám cítit, a vlastně jako vždy-nechci se nějak cítit.poslední dobou je to všechno depresivní i nedepresivní.věci se mění strašně rychle, achjo, čas, ta děvka.
přemýšlím, jestli bych nechtěla být zase tou holkou, která byla šťastná v neštěstí, než být nešťastnou holkou ve štěstí..
myšlenky zpřeházené, urovnané nikdy nebyly, nejsou a nebudou..
jinak taková blbost..
zbývají přesně 2 týdny do konce svobody, takže.. co máte v plánu? .. já bohužel celý prázdniny proseděla doma, žádnej tábor, žádnej výlet.. holt ti rodiče jsou grr.:D ale nějak mně to nevadí, 1.9. jedu na GOčko (můžu se zeptat, proč má osmiletej gympl v prváku další goučko /adaptační kurz/? v pořadí to bude třetí :D), vracím se 7.9. a 9.9. odjíždím do Anglie se školou.trochu se jí asi bojím, nebo spíš rodin, nebo spíš toho že mi bude chybět jídlo?! (doufám, že mi nebude chybět rýže, protože to by byl gól :D .. ale mám pocit, že rejži nesnáším z celýho svýho žlutýho srdce:D) .. a pak se vracíme nějaký den, který si nepamatuju.taky škola ještě chystá výlet do Holandska, rodiče mi to zase dovolili (když se jedná o školu,haha:D), tak snad mě vezme aj učitelka:)).miluju tulipány a do Holandska si přeju už hodně dávno zavítat.^^ snad by se mi ten sen splnil.:)
jinak se těším až si budu kupovat sešity do školy (Pignatures
myslím, že se mám dobře, že se cítím dobře.. tak snad mi ten pocit vydrží ještě nějakou tu chvíli, moc bych si to přála...


tak pac a pusu koťata, yuujínka se má dnes-včera dobře.:)
heey, jak já jsem ráda, že můžu napsat tu větu " se má dobře " .. není to taková ta bláznivá nálada, kdy píšete sračky a uvnitř se cítíte na nic, ale taková ta nálada, kdy vás opravdu hřeje u srdce a máte se fajn:)

memories don't fade away.

8. august 2013 at 15:55 | yuu. |  my ideas
nebyla mi ani tak docela zima jako vedro.byl prosincový den, ovšem nesněžilo, spíš si myslím, že pršelo.obloha byla potažená šedými mraky.bylo už pozdě a já bych tam nestihla být včas, ani kdybych vyběhla v černých teplácích a tričku, ale musela jsem se převléct.přece je to významný den, alespoň pro mě.nakonec jsem se rozhodla pro tmavě modré džíny, černobílé tričko s polodlouhými rukávy a černou bundou.na nohou jsem měla boty značky nike.vypadal jsem vtipně, jako nějaký skřítek.popadla jsem tašku a vyběhla z domu.bylo to po dlouhé době, kdy jsem šla na nádraží.moc jsem si nepamatovala cestu a tak jsem přišla později, než jsem plánovala.když jsem vešla nebyl nikde k nalezení, nemohla jsem ho najít a znervózněla jsem.rozhlížela jsem se, jestli ho najdu, když jsem najednou uviděla chlapce v černé bundě s černými vlasy a modro-šedo-černým batohem.vycházel před nádraží.nevěděla jsem, jestli je to on či ne, a tak jsem za ním opatrně šla.byl to on.otevřela jsem dveře a padla mu do náruče.
a poprvé za celou tu dobu jsem ucítila jeho vůní.
a poprvé za celou tu dobu mě někdo obejmul tak, jak jsem si to přála.
nic není perfektní, alespoň se to tak říká, jenže pro mě byl ten okamžik perfektní.přála bych si, aby ta chvíle trvala navždy, protože ona byla perfektní.dokonalá.úžasná.a na malou chvíli jsem se cítila opravdu šťastná, jako kdyby na světe neexistoval nikdo a nic, díky komu bych byla šťastnější.jako když pro leprikona znamená štěstí kotlík plný zlata, tak stejně i on byl ten kotlík zlata.
jako kdyby miliony zářících hvězd na nebi mi vyplnily moje přání.
ovšem, to jsem si jenom myslela, byl to jenom dojem, myšlenka, nevědomost, ve které se skrývalo to štěstí.věci šly špatným směrem, hvězd na nebi ubývalo a nekonečno se začalo zmenšovat.to krátké nekonečno, které jsme si prožili.
jak bych to jenom mohla popsat.dejme tomu, že jste se nikdy moc nezajímaly o hvězdy, prostě jste se na ně dívali, ale nedokázali rozeznat a najít nějaké souhvězdí.prostě jste je jen viděli.stejně jako ostatní viděli nás, ale neviděli tu bolest vevnitř.nebylo to tak perfektní, jak si ostatní mysleli.zmizelo to.
když máte nehodu, jste při vědomí, tak se vás v nemocnici ptají, ať popíšete svoji bolest ve stupnici 0-10.
když se vás zeptám, jestli bolí víc přijít o osobu navždy, nebo přijít o ni ne tak docela.ne, blbost.už tu není.je to jako kdyby umřel.umřel jenom pro vás.pro nikoho jiného.je to úplně stejné.žijete se svědomím, že už tu není.ale přece.. on tu je.ale né s vámi.
je to stejné, jako kdyby umřel.
a ono to bolí stejně.
a bolet bude.
so don't fall in love, it's just too much to lose :)