memories don't fade away.

8. august 2013 at 15:55 | yuu. |  my ideas
nebyla mi ani tak docela zima jako vedro.byl prosincový den, ovšem nesněžilo, spíš si myslím, že pršelo.obloha byla potažená šedými mraky.bylo už pozdě a já bych tam nestihla být včas, ani kdybych vyběhla v černých teplácích a tričku, ale musela jsem se převléct.přece je to významný den, alespoň pro mě.nakonec jsem se rozhodla pro tmavě modré džíny, černobílé tričko s polodlouhými rukávy a černou bundou.na nohou jsem měla boty značky nike.vypadal jsem vtipně, jako nějaký skřítek.popadla jsem tašku a vyběhla z domu.bylo to po dlouhé době, kdy jsem šla na nádraží.moc jsem si nepamatovala cestu a tak jsem přišla později, než jsem plánovala.když jsem vešla nebyl nikde k nalezení, nemohla jsem ho najít a znervózněla jsem.rozhlížela jsem se, jestli ho najdu, když jsem najednou uviděla chlapce v černé bundě s černými vlasy a modro-šedo-černým batohem.vycházel před nádraží.nevěděla jsem, jestli je to on či ne, a tak jsem za ním opatrně šla.byl to on.otevřela jsem dveře a padla mu do náruče.
a poprvé za celou tu dobu jsem ucítila jeho vůní.
a poprvé za celou tu dobu mě někdo obejmul tak, jak jsem si to přála.
nic není perfektní, alespoň se to tak říká, jenže pro mě byl ten okamžik perfektní.přála bych si, aby ta chvíle trvala navždy, protože ona byla perfektní.dokonalá.úžasná.a na malou chvíli jsem se cítila opravdu šťastná, jako kdyby na světe neexistoval nikdo a nic, díky komu bych byla šťastnější.jako když pro leprikona znamená štěstí kotlík plný zlata, tak stejně i on byl ten kotlík zlata.
jako kdyby miliony zářících hvězd na nebi mi vyplnily moje přání.
ovšem, to jsem si jenom myslela, byl to jenom dojem, myšlenka, nevědomost, ve které se skrývalo to štěstí.věci šly špatným směrem, hvězd na nebi ubývalo a nekonečno se začalo zmenšovat.to krátké nekonečno, které jsme si prožili.
jak bych to jenom mohla popsat.dejme tomu, že jste se nikdy moc nezajímaly o hvězdy, prostě jste se na ně dívali, ale nedokázali rozeznat a najít nějaké souhvězdí.prostě jste je jen viděli.stejně jako ostatní viděli nás, ale neviděli tu bolest vevnitř.nebylo to tak perfektní, jak si ostatní mysleli.zmizelo to.
když máte nehodu, jste při vědomí, tak se vás v nemocnici ptají, ať popíšete svoji bolest ve stupnici 0-10.
když se vás zeptám, jestli bolí víc přijít o osobu navždy, nebo přijít o ni ne tak docela.ne, blbost.už tu není.je to jako kdyby umřel.umřel jenom pro vás.pro nikoho jiného.je to úplně stejné.žijete se svědomím, že už tu není.ale přece.. on tu je.ale né s vámi.
je to stejné, jako kdyby umřel.
a ono to bolí stejně.
a bolet bude.
so don't fall in love, it's just too much to lose :)
 


Comments

1 Lumina Lumina | Web | 12. august 2013 at 18:44 | React

Nestíhám, přečtu si to jindy, máš moc depresivní blog a já mám novej koukni se :D:D

2 Vivien. Vivien. | Web | 15. august 2013 at 9:00 | React

Úžasně napsané. Vážně výstižně popisuješ všechny ty pocity. Něco podobného jsem taky zažila. Bolí to. Hrozně moc. Ale časem se ta rána aspoň trochu zahojí. I když jsem se poslední dobou dost často přistihla, jak na něj znovu myslím... Pro mě snad nikdy neumře. I přes to všechno mi na něm záleží. I když to tak nechci.

3 Vivien. Vivien. | Web | 16. august 2013 at 19:22 | React

Pěkný nový design :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.