Oasis-Wonderwall

25. january 2014 at 12:28 | yuu. |  my ideas
vždy když usínám, přemýšlím jaké by to bylo mít tě vedle sebe, ležet a jen se dívat na tvoji klidnou spící tvář. poslouchat pravidelné nádechy a výdechy spolu s kapkami deště, které dopadají na okenní římsu. perfektní. ležet ve tvém objetí, cítit tvé ruce kolem mě. je to tak uklidňující. a přeji si, aby tohle krátké nekonečno nikdy neskončilo, abychom byli spolu navždy. ale. potom otevřu oči.
podívám se vedle sebe, hledám tu tvář, snažím se zaslechnout dech někoho jiného, než jen mého. kde jsi? kde? nemůžu tě nikde najít, nevidím a neslyším tě. proč? ta chvíle nekonečně zmizela a já tu jsem zase sama, bez tebe. křičím slova, která ti nakazují, aby jsi se vrátil zpět ke mně, jenže ty je neslyšíš. a tak křičím dál, do chvíle, kdy můj hlas ztrácí sílu. nejde slyšet. oči se plní slanými slzami, které se jedna za druhou kutálí po tváři. vzlykám, brečím a nakonec lapám po dechu, nemůžu, nemůžu se nadechnout, slzy vysychají a jediné, na co se tělo zaměřuje je dech. je tu někdo? kdo mě zachrání? nikdo tu není. ztrácím vůli žít, už nechci. přemítám si ve svém vědomí svůj život, vzpomínám si na každý okamžik a najednou. dýchám.
ani se neopovažuj někdy v životě říct, že jsi nikomu neublížil. protože tou nocí jsi mě zabil. protože každou noc mě zabíjíš znovu a znovu. zlomené srdce se dál láme na menší a menší kousky. kousek po kousku pak zmizí, ztrátí se až nakonec zmizí. tělo bez duše, prázdná schránka, procházejíc se po světě.
jenže to nejhorší, co tam je, že já ti ublížila první. nelíbí se mi to, ne, nemůžu. a tohle je trest, který jsem si zasloužila. jak? jak jsem to minule dokázala? a dokážu přežít i tentokrát?
proč se mění psychická bolest na fyzickou? mám pocit, že se blíží den, kdy už neotevřu oči.
nikdy nebudu stačit, nikdy. vždycky ta druhá, nikdy nebudu dost dobrá. a tím moje nenávist ke mně, se neskutečně zvýšila. nikdy, nikdy jsem si nemyslela, že se dokážu nenávidět. zmýlila jsem se. není na mě nic úžasného ...
mám pocit, že umírám. a každým dnem jsem k smrti blíž a blíž. skončila jsem.
a proč necháváme své zázraky zmizet?
 


Comments

1 Markét Markét | Web | 25. january 2014 at 14:07 | React

Jo, taky nikdy nebudu pro některý dost dobrá.. A každou noc myslím na to, jaký to bylo, když byl vedle mě, když mi psal, když.. patřil do mýho života.

Drž se! Protože jak to teď vypadá strašně, brzo se to zlepší, uvidíš. :)

2 Nikča ") Nikča ") | Web | 25. january 2014 at 17:16 | React

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.